Koučink jsem poznal v r. 2007, kdy jsem dostal nabídku řídit v Seznam.cz obchodní síť a telesales (cca 600 lidí). Do té doby jsem s vedením tolika lidí neměl žádnou zkušenost a požádal HR oddělení o kouče, který by mě „řízení obchodní sítě naučil“.
Měl jsem velké štěstí, že tehdy přímo v Seznamu byla koučka, která mě rychle vyvedla z omylu, co skutečné koučování znamená. Místo mentorování, které jsem původně očekával, mě svými dotazy nutila nad každým tématem tak dlouho přemýšlet, dokud jsem sám nenašel nejlepší řešení. Vlastně mi nikdy s ničím sama neporadila. Přesto jsem na konci každého setkání vždy přesně věděl co a proč mám jít udělat. Začal jsem si mnohem víc věřit a práce mě díky tomu bavila víc než kdy předtím.
Přemýšlel jsem, jak bych dopadl, kdybych si najal mentora. Určitě by to bylo mnohem pohodlnější. Stačí jen sedět, poslouchat druhého, jeho rady a zkušenosti, které má ověřené praxí nebo vyčtené z knih. Něco si z toho vezmete, možná zkusíte. Cizí zkušenost je však pořád jen cizí zkušenost. Z jiné doby, jiné situace, s jiným týmem. A co příště? Až bych narazil na další problém? Šel bych si znovu pro radu.
Je lepší dát hladovému ryby, nebo ho naučít rybařit? Obojí pomůže. První varianta je rychlá a snadná. S druhou si však poradí i tehdy, když nebude poblíž nikdo, kdo by mu nějakou rybu (radu) dal. Proto jsem si tak zamiloval koučink. Naučil mě rybařit.
Hlavně ze začátku je koučování pro většinu klientů celkem dřina. Po hodině intenzivního koučování toho má člověk fakt „dost“. Ale kromě toho, že pochopí, jak dosáhnout svých cílů, objeví to nejdůležitější. Jak chytat ryby. Tedy nejen vyřeší své aktuální problémy, ale pozná způsob, jak zvládnout všechny budoucí. Stane se „sám sobě koučem“. A to mě na koučování baví ze všeho nejvíc.
