Klasické vzdělávání (školení, trénink, mentoring) předává lidem tzv. „best practices“. Nic proti tomu. Často jde o nejrychlejší řešení, které dává smysl. Bohužel se až příliš často vidím, že lidé nedokáží takto získané znalosti přenést do praxe.
Trénink se totiž většinou nezaměřuje na jednu podstatnou věc. Motivaci lidí se nové věci naučit. A zda je vůbec chtějí v praxi používat. Navíc u tréninků jde často o různé formy mentorování, tedy předávání vlastních nebo převzatých zkušeností trenéra / mentora. Každý člověk se však nejlépe učí vlastní zkušeností. Ty cizí lidé často přechází, informace rychle zapomínají a jejich výkon neroste.
Kouč pracuje v první řadě s motivací se rozvíjet a vlastními zkušenostmi, dovednostmi a znalostmi koučovaného. Dává cílenými dotazy prostor k přemýšlení, hledání vlastní cesty a učení z příběhů, které koučovaný sám respektuje. To vede k rychlému a trvalému rozvoji.
Kouč se také soustředí na další podstatnou věc – uvolnit v druhých vnitřní bariéry. Pomáhá klientům objevit jejich často nevědomé strachy a začít s nimi aktivně pracovat. Protože když chcete zrychlit, nestačí jen „šlápnout na plyn“. Je fajn, když nejprve povolíte ruční brzdu 🙂
